Bojovník, který nikdy nic nevzdává
Ve srovnání s daleko většími kluby a městy, které mají nepochybně větší možnosti,  se hokejbalové Dobřany  pyšní několka mládežnickými úspěchy v posledních letech. Provinční  klub z malého a hlavně hrdého města z jihu Plzeňska získal několik titulů mistra ČR a medailí z cenných kovů, velký podíl na těchto úspěších má i bojovník, jenž do šnečího tábora zamířil z nedaleké Třemošné. Původem fotbalista se nyní věnuje prioritně hokejbalu. Je to týmový a talentovaný hráč, tak ho vidí kabina a především trenéři. Jaké má cíle, jak zvládá školu, dojíždění, ale i samotný hokejbal............  Pro klubové a fb stránky odpovídá na pár otázek dříč a poctivák Zdeněk "Zelí" Zelenka    více.......
 
1. Co tě přiválo do šnečího tábora?
Dostal jsem nabídku z Dobřan na hostování. Přišel jsem asi na dva tréninky a hned následující víkend absolvoval v dobřanském dresu turnaj právě v Dobřanech. Lákalo mě, taky si zahrát Extraligu mladšího dorostu, kam Dobřany po podzimní kvalifikaci postoupily. S Třemošnou jsme zůstaly po podzimu pod čarou.
 
2. Od kdy válíš za Dobřany?
Myslím, že od února roku 2015. Takže něco málo přes rok a půl.
 
3. Jsi mezi šneky spokojený?
Na tuto otázku je jediná odpověď. Jistěže ano. Kdyby se mi v Dobřanech nelíbilo, nezměnilo by se hostovaní letos v zimě v přestup. Dobrá parta, stejně tak i vedení a atmosféra při zápasech. Nebylo co řešit.
 
4. Co si myslíš o svých výkonech a na čem zapracuješ ?
Co se týče výkonů, to je spíše otázka pro trenéry. Každý zápas se ale snažím odjezdit na 100%. Zapracovat bych měl hlavně na střelbě, rozehrávce a celkově zesílit. Pořád je co zlepšovat.
 
5. V jakých kategoriích nastupuješ?
Nastupuji druhým rokem ve starším dorostu, kde mi ještě rok zbývá. Hraji také za mužské týmy, ať už je to A tým, či rezervy v podobě "Béčka" a "Céčka".
 
6. Jak vnímáš duely s Třemošnou?
Proti Třemošné hraji vždycky rád. Stále mám ve Třemošné kamarády, se kterými jsem vyrůstal, při zápase jde ale kamarádství stranou. V těchto zápasech mám rozhodně postaráno o motivaci navíc. Vítám hlavně zápasy v Třemošné, neboť na hřiště to nemám ani pět minut. Koneckonců, nebýt hokejbalu v Třemošné, tak bych ho asi nehrál.
 
7. Co škola? Co studuješ a jak to zvládáš s dojížděním?
Studuji čtvrtým rokem Střední průmyslovou školu strojnickou v Plzni, obor strojírenství. Skloubit školu, hokejbal a dojíždění, je někdy dost náročné, ale zvládám to. V den tréninku odcházím z domova v sedm ráno a vracím se v devět večer. Nutno říci, že bez podpory rodiny, ať už se týká dojíždění, či jiných atributů bych toho v Dobřanech moc nenahrál, popřípadě nenatrénoval.
 
8. Patříš mezi úspěšnou generaci Šneků, s kterou si získal titul vicemistra ČR v mladším dorostu a návazně i bronz a titul mistra ČR v dorostu starším, máš ještě další cíl a co plánuješ dál?
Tak rozhodně by bylo super, kdyby jsme zmíněné úspěchy zopakovali. Ale v první řadě by chtělo,  probít se mezi tři nejlepší v naší skupině a tím postoupit do jarních bojů. Soutěž je ale vyrovnaná a dovolím si říci, že tak šest z osmi týmů myslí, nebo myslelo na začátku sezony na postup. Nikdo nedá svou kůži lacino. Co se týká mužského A týmu, tak i tam platí cíl probít se do play-of. Dostat se mezi postupující osmičku však rozhodně nebude jednoduché, čeká nás ještě dost zápasů. V obou kategoriích se pak na jaře probít co nejdále. I v B a C týmu však platí čím výš, tím líp. V příštích letech bych se rád stal stálým členem A týmu. Jinak ve škole složit úspěšně za půl roku maturitní zkoušku a pak bych rád na vysokou. 
 
Na prvním snímku "Zelí s tátou(bývalý výborný fotbalista), na druhém - přikrčen 1.zprava s bratry Šlehofery.
 
 

 

Dva Šneci ocenění v Sheffieldu
Oba jsou kovaní Šneci, oba háji barvy hokejbalových Dobřan od žáčků, oba jsou také hokejisté, přičemž mladší N.Kaňák stále válčí za plzeňské Indiány a oba také patří mezi opory šnečí mládeže. Na nedávno skončeném světovém šampionátu juniorů byli vybráni do ALL STAR TEAMU ISBHF Sheffield 2016 v U20, resp. U16. Na pár vět odpoví reprezentanti České republiky, ale také našeho klubu: Václav Šlehofer ml. a Nicholas Kaňák (video na klubových fb stránkách).

Co Ti MS juniorů dalo?
Šlehy:Především velkou zkušenost do dalšího rozvoje v mé kariéře. Mohl jsem si udělat obrázek, jak a kam se hokejbal zase posunul. Co mohlo být lepší, co se povedlo. Je toho fakt hodně. Zkusil jsem si vyhodnotit, na čem ještě musím zapracovat. Prostě, Byla to pro mě velká škola.
Kani:Dalo mi to mnoho. Např. jsem poznal, jaké to je hrát na mezinárodní úrovni, a že už vím, že každý gól může být rozhodující, pak je totiž strašně těžké zápasy obracet.

Jaký zápas se tobě a týmu povedl?
Šlehy: Myslím, že to byl druhý zápas s USA v zkl.části. Povedlo se nám vstřelit čtyři rychlé góly, potom jsme si s Amerikou hráli to, co nám stačilo k vítězství. Závěr jsme si trošku zkomplikovali, možná i trochu podcenili a nechali Američany zkorigovat na konečných 6-2 v náš prospěch. Přesto si myslím, že to bylo asi tohle střetnutí. Potom také asi se Slováky. To jsme nehráli špatně, snad se dá i říct, že jsme v poli byli lepší, ale bohužel jsme měli smůlu. Výsledkově to ale nevyšlo. Slováci neměli takovou kvalitu jako na minulých šampionátech a na nám i nepřálo štěstí. Škoda.
Kani: Byl to zápas ve skupině proti USA, kdy jsme pokaždé prohrávali a pak jsme to dokázali obrátit. V tomto utkání si myslim, že se projevila naše největší zbraň a to české hokejbalové srdce, kdy jsme ani na vteřinu nepřestali věřit, že ten zápas zvládneme. Jeli jsme na krev a to nám přineslo vyrovnaní a pak nakonec i celkové vítězství v tomto těžkém zápase. . Prostě jsme se chovali jako tým a klaplo to.

Naopak, na který bys nejraději zapomněl?
Šlehy:Asi na Kanadu, ta byla lepší. Předčili nás snad ve všem. Věřili jsme pořád ve finále, ale tam vedla cesta jen přes výhru právě v tomhle utkání a ještě ke všemu snad o dva góly. To tedy nevyšlo a my tak museli hrát o bronz.
Kani:Nejradši bych zapomněl na zápas se Slovenskem , kdy jsme začali hrát až v poslední třetině a to bylo už pozdě. Druhý smolný zápas, na který chci zapomenout, byl o 3.místo a znovu proti USA, kdy jsme měli střeleckou i herní převahu, ale nedokázali jsme ji proměnit v gól a nezískali pohár pro 3.místo a bronzové medaile. To mě mrzí.

Na co budeš nejvíce vzpomínat?
Šlehy:Asi nejvíc na partu, kterou jsme mezi sebou měli. Potom určitě na závěrečné ukončení turnaje, kde jsme dostali bronzové medaile. Byl jsem i hodně a mile překvapen mojí nominací do All STAR TEAMU MS U20. Také mi udělalo radost, že nás přijelo povzbudit hodně rodičů, kamarádů. Ale jak říkám, s klukama a s naší partou to bylo skvělé, je to pro mě veliká zkušenost, na kterou jen tak nezapomenu.
Kani: Budu vzpomínat na ten skvělý pocit, že jsem mohl obléct dres České republiky a mohl jsem reprezentovat svoji vlast, byl to pro mě nepopsatelný pocit. Také budu vzpomínat na naše vítězné zápasy, naše trenéry a kluky. Neustále jsme se podporovali a trenéři nám dávali nový impuls, za což jim všichni moc děkujeme. A ještě nesmím zapomenout na naše skvěle fanoušky. Jak rodiče, tak hráče z jiných kategorií, kteří nás podporovali, i když se nedařilo, za což jim taky moc děkujeme, hodně nám to pomohlo.

Co tě čeká dál ?, jak vidíš příští sezónu mezi Šneky?
Šlehy:Teď jsem trochu zregeneroval a už nám začíná příprava v Dobřanech. Naskytly se i nějaké nabídky hrát extraligu, tak ještě nevím, co bude. Mám toho hodně před sebou. Chci studovat vysokou školu a přitom hrát hokejbal. Dobřany mě vychovaly a já jim to určitě budu muset vrátit. Vím, kde jsem vyrostl. Ani vlastně jinou možnost nemám…(smích). V sílu Šneků jsem věřil vždycky a v každém zápase. To snad ani jinak nejde. Uvidíme ale, co všechno půjde stíhat.
Kani: Doufám, že dostanu možnost si zahrát za Dobřany, protože je to pro mě srdeční záležitost. V Dobřanech je to totiž super, jak trenéři tak hráči. A taky věřím, že se nám letos znovu povede dovést sezónu do vítězného konce a znovu slavit titul, ale to všechno je před námi. Je to ještě hodně dlouhá cesta, spousta dřiny a práce. Ale vim, že tým na to má a opět bude dupat.

(Na snímcích oba reprezentanti Šlehy+Kani)

 

 

 

Srdcař z Domažlic                                                                                            Skvělý parťák do kabiny a hlavní klubový vedoucí, jak má být, ale také osobnost, která svou pracovitostí a spolehlivostí pozvedla pomyslnou laťku o další level výš. V novodobé práci s hokejbalovou mládeží v Dobřanech má za osmiletý cyklus velký podíl na dosažených úspěších. Na pár vět jsme pro klubové stránky vyzpovídali pana Miroslava Vísnera z Domažlic.

 

Jak ses dostal mezi Šneky?                                                                                                                                Dostal jsem nabídku na klatovském zimáku. To jsem ještě v té době dělal u hokejového týmu HC Klatovy vedoucího ve starším dorostu, tuším, že to bylo někdy před třemi a půl roky. Jel jsem se párkrát podívat a hned mě to chytlo.
 

Proč sis dal nyní pauzu?                                                                                                                                       Přišel čas odpočinku po osmi letech hokeji a hokejbalu. Měl jsem toho už opravdu hodně a k tomu mám i rodinu, tak tedy hlavně proto.
 

Co Ti dalo angažmá v Dobřanech?                                                                                                                          Dostal jsem se do nejúspěšnějšího mládežnického týmu  v republice. Tím je řečeno vše.  
 

Naopak, co Ti vzalo?                                                                                                                                          Nestačil jsem se věnovat rodině a a hlavně, jak už jsem říkal, kvůli rodině jsem potřeboval na nějaký čas vysadit.
 

Co ty, jak se nyní daří?                                                                                                                                           Daří se mi pořad stejně.  Většinu času trávím v práci, ale i sportuji. Udržuju se ve stejné kondici. Běhám, hodně využívám kolo a jezdím na turnaje futsalu s partou bývalých fotbalistů.
 

Máš v plánu se vrátit?                                                                                                                                               Jo chybí mi to, to určitě. Jen nevím, kdy nastane ta správná doba. Šneci mají super partu,  ale taky nesmím zapomenout, že  už přes rok tam nejsem….  Bylo by zase těžké se do toho dostat a ani vůbec nevím, jestli by mě vzali hráči znovu mezi sebe, navíc teď, když jsou na vlně… Jak jednou člověk skončí, je strašně těžké to zase nastartovat. Takže teď v nejbližší době asi raději ne. Ale znám moc dobře straré, známé - nikdy, neříkej nikdy.
 

Šneci vstoupili a vstupují do play off, jak to vidíš z tvého pohledu?                                                                 Šnekům jsem vždycky věřil.  Je tam super zázemí a nejlepší trenér,  co jsem dosud poznal. Můžu porovnávat, byl jsem i nějaký čas u ledního hokeje a i u fotbalu. Věřím mu moc. Přál bych si od Dobřan a pro Dobřany zase další medaili jako vloni, kdy si na ni sáhly úplně všechny kategorie. Fakt jim moc věřím a  přeji hodně štesti do play off. Sportu zdar a hokejbalu zvlášt, Miroslav Vísner.

Snímek z turnaje žáků ve Stříbře v létě 2013. Stojící zprava v žlutém triku - Miroslav Vísner

 

Nikdy není pozdě aneb Obyčejný kluk z vesnice….

Jedná se o dalšího hráče ze spádových vesnic z okolí Dobřan jako jsou Chlumčany, Horní Lukavice, Dolce, Vstiš, atd.  I tímto směrem jde náš klub.

Začalo to skutečně tak, že svojí poctivostí, snahou, ale i výtečnými výkony se dokázal za velmi krátkou dobu vypracovat mezi kvalitní hráče našeho šnečího týmu.

S hokejbalem odstartoval letos na podzim teprve 3.sezónu !

Na pár otázek odpověděl další šikovný mladík v dobřanském týmu, 18-ti letý Dominik ,,Domík“ Dušek z nedaleké Vstiše u Dobřan.

 

Co tě přivedlo k hokejbalu?

Často jsem se chodil dívat na zápasy do Dobřan a zalíbilo se mi to. Pak rozhodlo vaše letní soustředění v našem fotbalovém areálu u nás ve Vstiši, kde jste i spali pod stany. Líbila se mi vaše parta a celková atmosféra v tehdy vašem týmu, zejména pak noční nohejbaly pod provizorním osvětlením…(smích) Také jsme s kámoši měli radost, že jsme Vás ,,staříky“ v nohejbálku porazili…. (smích).  Navíc jsem dostal nabídku na soustředění s Vámi trénovat, a tak jsem měl hned jasno, že to potom zkusím i s hokejkou .

 

Myslím, že naší ,,silnou" trojku spolu s Matym a Jardou Volerem st. jste  v nohejbale porazili z X- nočních mačů jen jednou?

Ale porazili…(smích)

 

Jaké sporty jsi předtím dělal?

Jako každý kluk na vesnici, i já hrál závodně fotbal. V zimě hokej. Když  zbyde čas, pak chodím mezi fotbalisty hrát pořád. Jinak jsem hrál florbal 2.ligu za Draci Dobřany a chytal jsem.

 

Není to změna, když jsi chytal jen s rukama a teď musíš ovládat hokejku spojenou s běháním?

V brance jsme se musel taky hýbat, takže to bylo dobré třeba na postřeh. Také mrštnost k tomu musí být. No a na fotbale jenom běháš…(smích)

 

V hokejbale jsi chytat nechtěl?

Ne, ne. Chtěl jsem to zkusit v poli. Ze začátku  jsem dal pár tréninků a už jsem u toho zůstal.

 

Dobrá, jaký rozdíl tedy vidíš mezi hokejbalem, fotbalem a florbalem?

To asi neřeknu nic zvláštního. K fotbalu potřebuješ pořádnou fyzičku, hraje se na velkém prostoru a nestřídáš. Florbal je dobrý na techniku hole a je hokejbalu podobný, tedy pro hráče v poli.  Jo a ještě jsem někde od ,,nějakého trenéra" slyšel, že florbal je pro tepl..še smích...
a hokejbal má skloubený skoro všechno, co jsem řekl. Potřebuješ k němu taky fyzičku, ale více výbušnosti. Je tam více sprintů, ale zase střídáš. Jo a  určitě je tvrdší.

 

Jak vnímáš pravidelné tréninky na hokejbalu?

Vím, že k hokejbalu patří, a když hraješ na vyšších úrovních, tak obzvlášť. Snažím se chodit třikrát v týdnu, plus zápasy.

 

Vím, že hodně navštěvuješ posilovnu, máš to jako doplněk?

Snažím se chodit skoro každý den. Chci zpevnit tělo, upravil jsem si i jídelníček a cítím se celkově lépe a i k hokejbalu mi posilovna pomáhá.

 

Jak škola, zvládáš při tom všem úplně všechno?

Dojíždím do Plzně na Bory na střední průmyslovou školu strojnickou  a zatím to jde.

 

A co dojíždění na tréninky do Dobřan?

Jsou to 4 kilometry, takže někdy s maminou, někdy s Pájou Görgesem a v létě také poslouží kolo.

 

Čeho bys chtěl mezi Šneky dosáhnout?

V minulé sezóně to byla skvělá jízda. Chtěl bych to zažít znovu, ale hlavně bych se chtěl prosadit mezi muži.

 

Co proto uděláš?

Tak především poctivý trénink, zápasy Vám ukáží, jak jste připravený. Taky musíte mít  při poctivém výkonu trošku štěstí, to k tomu taky patří.

 

Děkuji za rozhovor, Šlehy vers. Domík

 

Jak ho vidí trenéři?

Maty (Jan Matoušek): Je to dříč. Do kabiny zapadl, je to týmový hráč a přeji si, aby mu jeho snaživost vydržela. Přesně to ho dovedlo tam, kde je.

 

Šlehy (Václav Šlehofer): Mám také přání, chtěl bych, aby Domík u hokejbalu vydržel, pač je to opravdu bojovník. Začal dlouho, to je jasný fakt. Všechno postupně dohání a díky poctivosti mu to jde rychle. Během jednoho roku po stránce kvality strašně vylétl. Věřím, že u svého poctivého přístupu vydrží a doplní tak další šikovné mladíky v dobřanském dresu.

 

 

 

 

 

Pracovitý nadějný mladík,  skromný kluk a skvělý parťák do kabiny

O ,,pár“ slov se podělíme s Dominikem Baborem alias ,,Babičem či Babinským", hráčem, jenž v Dobřanech válí již třetí sezónu. Student sportovního gymnázia v Plzni, kterého letos čeká mj. další životní krok v podobě složení maturitní zkoušky. Náš klub posílil tento šikovný a nadějný mladík  po přestupu z Litic před loňskou sezónou, když předtím mezi Šneky pouze  hostoval. Více (klikni)

 

Vzpomeneš na první začátky u hokejbalu ?

Začínal jsem v Plzni-Liticích asi v 11letech, k hokejbalu mě přivedl  táta a hned po prvním tréninku se mi zalíbil a už jsem u něho zůstal. Předtím jsem hrál jenom florbal.

 

Proč ses rozhodl hrát za Dobřany ? 

Chtěl jsem jít za lepším hokejbalem a hrát ve vyšších soutěžích.

 

Měl jsi před přestupem do Dobřan i jiné nabídky ?

Ano, z HBC Plzeň. Už jsem tam měl kdysi v extralize  mladšího dorostu střídavý start a nelíbilo se mi tam tolik.  Když to řeknu po svém, chtěl jsem raději do Dobřan, je tu skvělá parta, dělá se tu pro hokejbal hodně i z té druhé stránky a teď skoro po víc než dvou sezónách vím, že jsem udělal dobře.

 

Co dojíždění, ty jako Plzeňák to máš do Snack arény zhruba 20km?

 Nevadí mi, řešíme to s ostatními vlakem, navíc stadion je hned u zastávky,  no a teď i někdy dorazíme autem. V tom problém není, ani na tréninky  - ani na zápasy. Vlaky sem jezdí každou hodinu, tam i nazpět.

 

Jak bys zhodnotil loňskou sezónu?

Pro mě velmi dobrá. Dostal jsem se mezi muže, vzhledem k tomu, že se došlo až do finále s takhle mladým týmem, můžeme být hodně spokojeni. S dorostem jsme nakonec brali bronz, beru to jako úspěch, ale myslím, že jsme se mohli dostat výš.

 

Dostal ses v silné konkurenci mladých Šneků do zkl. sestavy mužů, kterou sis právem vydobyl a bezpochyby hraješ velmi dobře, najdeš rozdíly mezi dorostem a mužskou soutěží?

V 1.NHBL mužů je to víc o chytrosti a o síle. Jsme nabádáni k neustálému pohybu tak, aby soupeři měli  co nejméně času právě na tu myšlenku. V dorostu je to podle soupeře, kvalita se zvedá většinou až v play off, kdy se týmy posilují hokejisty. To je ale známá věc.

 

V dobřanském kádru mužů je převážná většina tvých vrstevníků a i mladších hráčů obklopena pár matadory, nemáš nebo neměl jsi někdy strach ze soupeřů?

Ne, ne, myslím, že je to dobře udělané. Je tu mladý a perspektivní tým, může to být plus do budoucna. Pár starších hráčů to doplňuje svými zkušenostmi a my se jim snažíme vyrovnat.

 

Vím že jsi skromný kluk, ale přesto , co ty a reprezentace?

Pro mě je na prvním místě klub a plnění klubových pravidel. Nechci koukat na to, co kdyby.

Reprezentace by měla být čest pro každého hráče.

 

Jaké máš sportovní cíle v dobřanském dresu?

Asi se co nejvíce s klukama sehrát a třeba se i někdy pokusit o mužskou extraligu.

To sám nerozhodnu a neovlivním, je to týmový sport a k tomu patří určitě více souvislostí okolo.

 

Jak ho vidí trenéři v klubu ?

Tady budu hodnotit hráče trochu i za kolegu Honzu Matouška a asi se moc mýlit nebudu, v tomhle máme s  ,,Matym“ stejný názor.

Přišel s velkými nedostatky zejména v taktickém pojetí hry. Také se u nás brzy zranil a začínal prakticky od nuly. Víme , kde nás společně tlačí bota a taky na tom pracujeme. Když hráč chce, je to vždycky snazší pro obě strany, v tom má ,,Babič“ velkou výhodu. Má oproti některým rádoby hvězdám výhodu (nemyslíme náš tým, hvězdy tady totiž netrpíme…), nechá si totiž poradit. Svojí poctivostí a přístupem se vypracoval mezi další mladé šikuly v dobřanském dresu. V předsezónních testech všechny mile překvapil, měl výborné výsledky v oblasti fyzické kondice, rovněž tak i v rychlostních disciplínách patřil k Top. Pokud vydrží, pak soudíme, že jeho už tak kvalitní výkony, ještě svoji pílí vykrášlí.

Šlehy vers.Babič

 

Další talent v dobřanské brance                                                               Šneci nikdy neměli nouzi o kvalitní gólmany, nyní září v obou našich dorostech 16-letý mladíček, který již okusil i mužskou kategorii. Jeho skvělé výkony ho katapultovaly do mládežnických reprezentačních výběrů, pracuje na sobě a nadále v našem šnečím táboře rozvíjí velký potenciál a talent, letní posila z Litic - Marek Hájek.                                                                                   Jak ,,kdysi" řekl náš letitý prezident klubu pan Josef Hájek, už jenom to jméno je záruka kvality.... Marka jsme tedy ,,trošku" vyzpovídali. 

Na začátek pikantní otázka, jsi původem fotbalista a ve šnečím táboře jsi rozšířil enklávu odchovanců plzeňské Viktorie (tehdejší Škodovky), proč jsi s fotbalem skončil, jak dlouho hraješ  hokejbal a proč zrovna brankář ?                                                                                            Ve Viktorce byla velká konkurence, stále chodili noví a noví hráči. Já viděl u kamaráda z fotbalu, že měl jako doplňkový sport hokejbal a zalíbil se mi taky. Chytám rok a půl, no rok a třičtvrtě, k tomu ještě chodím i do hokejové branky, ale to jen jako doplněk. Upřednostňuju hokejbal  a hlavně, baví mě to. No a já v bráně? Když jsem chodil s ,,kámošema" na hokej na ligu, obdivoval jsem gólmany, to je asi tak všechno.

Jak ses dostal do dobřanského týmu?                                                                                  Oslovil mě Jarda Kobr, který sem přestoupil v zimě (2014) a říkal, že se mu tady líbí. Tak jsem se přišel párkrát podívat a měl jsem jasno. Skvělá atmosféra při zápasech, výborná parta a mohl bych pokračovat. Jsou tu lidi, kteří hokejbalem žijí a dělají pro něj opravdu x.

Nabídku jsi měl i z Plzně, proč právě Dobřany?                                                                       Ano, to je pravda, Plzeň mě opravdu oslovila, mohl jsem si i zachytat proti Kanadě, pokud bych na nabídku kývl. Kanada se totiž v létě připravovala  v Plzni na šampionát juniorů v Bratislavě.  Navíc jsem i věděl, že z Litic přestupují kluci do Plzně hodně, ani to mě nezlomilo. Byl už jsem  pevně rozhodnutý jít mezi Šneky. Dnes vím, že jsem udělal dobře. Ať si každý říká co chce.

Proč jsi odešel z Litic ?                                                                                                       Chtěl bych něčeho dosáhnout a v Dobřanech se hrají nyní už dvě dorostenecké extraligy, to je přece motivace jako hrom. Trénuje se, maká se. Každý tým má svoje, v Dobřanech se to bere vážně, v Liticích to někteří kluci měli jako koníček. Já byl z fotbalu zvyklý na pravidelný trénink.

Jak jde skloubit škola s hokejbalem a dojíždění do Dobřan?                                                 Studuji střední průmyslovku strojní a tady musím trošku přidat. To ale chci sám, v kabině bych byl terč a hlavně trenéři by mi dali.... smích. S dojížděním žádný problém není, vlaky jezdí každou hodinu a staví hned u hřiště.

Díky svým podzimním výkonům ses i přes svůj mladý věk (r.č.98) objevil v reprezentaci ČR U20, čímž si přeskočil jednu věkovou kategorii, jak to vidíš dál?                                                        Tak, samozřejmě mě to těší, uvidíme, co bude. Nečekal jsem to. Bylo to pro mě překvapení, takové milé. Mám za sebou už i sraz s ,,osmnáctkou“. Vím, že to bude vypadat směšně a jako že něco říkám dokola, nebo že to říká ,,každej“,  ale já to opravdu beru  jako čest a odměnu za svoji práci. Nesmím zapomenout na spoluhráče, bez nich bych se tam nedostal, to jsem chtěl říct hlavně.  Je to ,,týmový".

Nezalekl ses na prvním srazu  ČR U-20 starších hráčů?                                                                To zas úplně ne, většinu hráčů jsem znal z extraligy SD. Navíc tady bylo dost kluků z Dobřan. Ale nervozní jsem trošku byl a možná zbytečně, trenéři mě uklidňovali a to mi pomohlo. Sraz v Mostu se mi ale podle mých představ nepovedl a i to je pro mě motivace makat dál.  Jo a nedělat z ničeho vědu, to jsem zase slyšel u nás v kabině. Beru si od každého něco.

Přejděme ke šnečímu mančaftu, respektive k mančaftům, kde jsi hájil branku, co příprava a co říkáš výjezdům na Přimdu?                                                                                                    Byli jsme tam dvakrát a vždycky na 4dny. Jednou hned po podzimu, když skončila soutěž. Trenéři říkali, že to máme za odměnu,  a že  jedeme regenerovat a tmelit. My tam jeli hlavně kvůli týmu a ve fotbálku jsme hlavně trenéry chtěli porazit....  smích. Byli jsme v něm lepší a nevím jak to dopadlo...smích.  Prostě dělali jsme partu. Podruhé už to taková ,,sranda“ nebyla. Začátek ledna bývá vždy těžký. Zima je pro jaro prostě důležitá.  Znám to ale z fotbalu.

Zkus ohodnotit šnečí kategorie, kde jsi nastoupil. Začněme u mladšího dorostu, co bys k němu řekl?                                                                                                                                   Tak postup do extraligy jsme vydřeli, to je jasný. Nebyli jsme lepší než soupeři, ale nevzdali jsme se. Možná jen v Plzni nám to nevyšlo, ale doma jsme jim to vrátili a fotbalovým výsledkem je porazili. V polovině soutěže už to vypadalo všelijak, nakonec jsme si to uhráli sami. Ještě jedna věc je tady zažitá, naši trenéři rádi používají slůvko srdíčko...smích.  A já zase říkám, měli jsme to v tomhle týmu všechno ubojované a to vlastně vychází nastejno.  O to větší jsme měli radost a věřím, že to kluci z kabiny, až tohle budou číst, potvrdí.

Jak vidíš starší dorost, kde si rovněž skvěle hájil branku coby jednička?                                          Tenhle tým je ,,jasnej“. Tady se jede už dlouho.  Kluci byli skvělí už v loňské sezóně a ví se, že jsou v kádru většinou mladší ročníkově. Takže příští rok by měl být pro některé poslední a finální...  Letos se to rozjelo dobře, ale připravujeme se na jaro a  do kabiny dostáváme informace, že se týmy budou posilovat,. takže to, že teď jsme první, může být úplně jinak. Já věřím, že budeme dobře připravení. Trenéři nás drží při zemi a tak to asi musí ,,bejt“.

Zbývá tým mužů?                                                                                                                  To je skoro samý dorostenec, takže nic nového. Dorostenci dostávají hodně prostoru, k nim si je třeba přidat pár starších hráčů. V mužích jsem nastoupil dvakrát a cítil jsem, že mi ,,staříci“ věří a berou. Takže dobrý. Teď je tu Honza Marek a to je pro mě pan gólman a jsem rád, že se od něj můžu učit. Radí nám a dělá  brankářské tréninky.

Co bys řekl závěrem k šnečímu týmu?                                                                                    Dělám sport, který hraje více hráčů. Takže chci, abychom měli úspěchy a parta a kabina šlapala, to je jasné. Navíc chci Dobřanům vrátit důvěru, kterou jsem od nich dostal, když mě získaly z Litic.  Pak si k tomu všemu připočtu školu, kterou chci zvládnout, no - tak je toho asi dost.

 

Jak ho vidí trenéři?                                                                                                                                  Václav Šlehofer - Šlehy: Když  jsme ho viděli porpvé v akci na tréninku, věděli jsme, která bije. Navíc, bojovník a dříč. Nevynechá žádný trénink. A to trénuje s mladším i se starším dorostem.  A nájezdy? Je hráč, co už s ním bylo duelů.....  Ano, i on ví, na čem musí zapracovat, ale v tomhle o něj opravdu strach nemám.      Má u nás (s ,,Matym") ještě jedno velké plus, také je to fotbalista a také odchovanec plzeňské Viktorie. 

Jan Matoušek - Maty: Líbí se mi jeho přístup ke sportu, myslím obecně. Takhle kdyby k tomu přistupovali všichni, to by byla paráda. Věřím, že s ním jsme daleko silnější a navíc, stále se chce zlepšovat.  Klukům jde v kabině příkladem. Mladší si od něj leccos mohou vzít. Je to i lídr obou dorostů. Ale nepřechválit, všeho s mírou.

Na 1.snímku ,,Mára" v zákroku před dotírajícím hráčem Pardubic v extralize SD


Na druhém snímku ,,Mára" v rozkleku po vítězném zápase v Berouně, kde si Šneci zajistili postup do jarní fáze extraligy MD.

 

 


 


 


 

,,Slávista, Ípeesák, ale také Zenkl“                                              Ovšem pozor, také bývalý ligový rozhodčí basketbalu. Klubový matador, bez něhož si hlavně ty současné Šneky asi ani nelze představit. Jednou skončí, dokonce vrátí i věci,  pak zase začne.... Také někdy používá slůvko já, ale kdo z nás to nedělá????  Hlavně mezi dětmi je ,,Bohoušek“ velmi populární a nejen mezi nimi.  Proslulá je jeho pila neboli člunkový běh a mohl bych pokračovat. Fotbalisté TJ Družstevník Vstiš také jistě vzpomínají na letní ,,záhul“ či galeje od Zenkla, když domů z tréninku od něj doslova odpajdali.  Před domácími zápasy se nebojí ujmout moderátorské role a hráče včetně soupeřova týmu pěkně jméno po jménu vyhlašuje - ať mají děti zážitek, to jsou jeho slova. Tak to  je prostě celý on.  Jedno je však jisté,  jeho postava je pro náš klub neodmyslitelná a je velmi oblíben, i on svojí rolí přispěl k novodobým mládežnickým úspěchům z poslední pětiletky, pro náš klub doslova žije.
Pro klubový web odpovídá  stará ale dobrá škola pan ,,Bóža“ Bohuslav Havránek.

Jak dlouho pracuješ ve Šnečích barvách?                                                                                                     Myslím, že kroutím plus, minus s drobnými pauzami nějakou patnáctou sezónu.                                        Pepa Hájek a Jarda Poláček byli přede mnou, já tehdy dostal nabídku a přidal jsem se k nim.

 

Vzpomeneš na úplné začátku v klubu, a jak bys je hodnotil?                                                                             Sice jsem toho v té době měl hodně, např. pískání basketu mi zabralo moře času, ale rád vzpomínám na partu okolo Martina Fořta, Vaška Šlehofera, bratrů Tolarových, Dana Kováříka , Míši Pokorného a dalších. Určitě mi nějaká jména vypadla a za to se omlouvám, ale tohle byli chlapi, kteří moc dobře věděli proč a za koho hrají. Postupně se přibalovali další a tam vzpomenu na ,,Steva“ alias Petra Kůrku, ,,Mušláka“ alias Radka Mužíka, tihle a ještě další navýšili už tak velikou kvalitu.

 

Jsi pamětníkem starého hřiště s pogumovanými mantinely, následovala výstavba nových, nový asfalt, nyní dokonce plast. Co tomu říkáš jako šnečí patriot a pamětník takřka začátků hokejbalu v Dobřanech?        Co tomu asi tak mohu říct, mantinely vyměnila firma Uher Company, asfalt tehdy tuším Strabag. S Jardou Poláčkem jsme asistovali u této renovace  a o to více to tu mám rád. Plast je moderna a hokejbal se tím posouvá stejně jako všechny sporty.

 

Pojďme k současnosti, jak hokejbal vidíš dnes a především ten náš dobřanský?                                        Hra se změnila, ubylo na kráse, přibývá na síle a soubojích. Jsem samozřejmě pamětníkem ,,čtyřkového“ a ten byl hezčí. Teď se hraje  v pěti a hřiště zůstala stejná, takže víc asi říkat nemusím. Chytrý hráč se ale prosadí všude, to taky není nic nového. No a ten náš dobřanský?    Po úspěšném období, které jsem už zmínil, přišlo takové mrtvé. Paradoxně v době, kdy tu byla extraliga mužů. To jsem někdy ani nechodil, spíš jsem nechtěl chodit... Znovu jsem ožil, když se tu rozjela nová éra práce s dětmi a parta Jarda Voler, Vašek Šlehofer, Dan Kovářík, Standa Drnec, Franta Průcha, Richard Hamet a další, teď se to rozšiřuje, Honza Matoušek st., Péťa Úbl,  předseda Petr Chvojka a to je super.....  První naší velkou akcí byla tehdy Karviná, kam jsme vyrazili s mladšími žáky na Mistrovství ČR. To nás všechny strašně chytlo a i když jsme tehdy skončili pátí, cítili jsme se jako vítězové. Tam to prostě všechno začalo, vytvořila se funkční parta trenér, hráč, rodič. Všichni na tu dobu budou dlouho vzpomínat nebo vlastně pořád, včetně dětí, z kterých jsou dnes již dorostenci a jádro válčí i mezi muži v ,,Národce".  Z této party vlastně vznikly pro Dobřany další medaile. Za poslední pětiletku dvě zlaté, jedna stříbrná a jedna bronzová, věřím, že budou ještě další a snad to nezakřiknu, ale teď jsem zase spokojen a práce s dětmi a s klubem mého srdce mne  baví.

 

Jen taková vsuvka pro tebe jako sportovce s velkým a komplexním přehledem  - Sparta nebo Slavie?        Tak to je jasný, fandím ,,sešívkám“.  A ne jen když se daří, prostě pořád !                                           Takových těch, kteří fandí, jen když se vyhrává, těch znám hodně....

 

Asi odpovíš spoustě zvídavých, ale v době, kdy je nouze o každé dítě, mají šestitisícové Dobřany zastoupení téměř ve všech mládežnických kategoriích.  Kde se tu tedy děti berou?                                                           Vidím to takhle: úspěchy a poctivá práce zapálených v klubu zafungovala i v okolí, Chlumčany jsou jasné, okolní vesnice Vstiš, Lukavice, ale  také třeba klatovský hokej. Na pár kluků odtud nedám dopustit. Respektují se věci navzájem. Pravidla jsou daná a musí fungovat oboustranně. Bratři Kaňákové, Brtník, , Ulrich, Mužíkové a další. Tihle také naši laťku zvedají výš. Kdybychom to tu dělali špatně, asi by sem těch 35 kilometrů nedojížděli. O Mírovi Vísnerovi z ještě vzdálenějších Domažlic  tu mohu psát jen pochvaly.  Trošku mne mrzí domorodci, ale  to se začíná pomalu obracet. Dělají se  nábory  a hráči přibývají i odsud a to je jedině dobře. Začala nám přípravka, hodně to zvedl trenér Petr Úbl a rozšířil tak trenérské šnečí řady.  Hráči jako bratři Duchkové, Vašík Bartovanec, Matýsek Úbl a další jsou našimi perličkami.

 

Působíš ve Snacku jako atletický či kondiční trenér, sice jsi míval trenérské  ,,Béčko“, ale nyní jsi oprášil ,,Céčko“, co našemu klubu nabídneš?                                                                                                                Tento klub mám v srdci, to už jsem řekl. Zažil jsem toho tady moc, to se budu taky opakovat, dokonce jsem musel ,,sundat“ knír po skoro 25-ti letech, když starší žáci vydřeli na republice bronz. Sázka je holt sázka....  Co bych pro ty kluky neudělal, makali tehdy s Opavou, Poličkou, Karvinou, Vsetínem, Kladnem, Vlašimí, Mostem, atd.,  jako o život, ale to makají pořád. Jsou k tomu vedení  a hodně dobře. Ale k věci, rád splním jakýkoli trenérský úkol a pro klub pomůžu čímkoli, především s dětmi, ty jsou tvárné a chtějí. Oblíbenou pilu však budu ordinovat dále.

 

O Bohouškovi: Co se napsalo, sedí, je to takový táta klubu, bez něhož by to nebylo ono. Nezkazí žádnou legraci a nevadí mu, že kolikrát i na jeho účet, je to správný parťák, je starší a osobně k němu chovám úctu, minimálně ve stylu odsud - podsud. Na letním soustředění ve Vstiši jsme všichni včetně mladých měli "huby" od ucha k uchu, zejména, když ordinoval tréninkové dávky místním fotbalistům !     Jo,  a pak ta jeho pila je vyhlášená.... Prostě, patří mezi nás - Šneky !!!!                                             Šlehy st.

 

 

 

 

 

 

 

Petr Ulrich - brankář   TJ Snack Dobřany

Jak se cítíš ve šnečím táboře?

Určitě se mi u Šneků strašně moc líbí, už od prvního setkání jsem měl z téhle party skvělý pocit. Jsem moc rád, že jsem dostal šanci a kluci mě vzali do týmu :) 

 

Porovnej hokejovou a hokejbalovou stránku brankáře?

 Myslím si, že oba sporty se v něčem shodují a v něčem jsou úplně odlišný. U hokeje je výhoda, že se můžete rychleji dostat k tyčce skluzem. Plno lidí říká, že je hokejbal o hodně jednodušší, ale já si to nemyslím. :) Oba sporty jsou totiž velice náročné.

 

Jak  zvládáš ve 14-ti letech hokej, hokejbal a především školu?           

Je to náročný, ale snažím se to zvládnout. Mám už nastavený program a podle toho se řídím. Ve škole se snažím dávat pozor, abych měl doma co nejméně práce. Někdy je to těžké, ale dá se to. :)

 

Co ty a dojíždění na trase Klatovy – Dobřany?

Velké díky patří mé mamce, která mě na všechny zápasy vozí autem. Na tréninky jezdím většinou s klukama vlakem :).  Dojíždění mi nedělá problém. 

 

Po podzimu jste na čele MISTROVVSTVÍ ČR skupiny Západ, jak bys zhodnotil polovinu sezóny?

Určitě bych polovinu zhodnotil kladně, celý tým pracoval na 100% :).  Ale nikdy nebude nic bez chyb, a proto se musí ještě pořádně makat !  Jako tým jsme dokázali uspět            ve všech zápasech a doufám, že se nám bude dařit i nadále. Určitě se pro to budeme snažit udělat maximum.

 

Ocitl jsi se právem v nominaci reprezentace ČR U-16, co si od mosteckého kempu slibuješ?

Jsem velmi nadšen. Je to pro mě ohromně zkušeností a zážitků. Hlavní motivace byla moje rodina a tým. Není to jen moje zásluha a vím, že za tímhle úspěchem stojí celý tým a skvělá práce trenérů. Ale určitě se musím ještě hodně zlepšit a hlavně pořád naplno trénovat ! :) 

 

Máte spolu se šnečí kabinou nějaké plány do jarní části?                     

Určitě ano, chtěli bychom to dotáhnout co nejdále. Myslím si, že když budeme hrát jako tým, tak jsme silní. Hlavně musíme pořádně trénovat.  Probojovat se až do finále ! :) , to je náš týmový sen, ale jednoduché to nebude, na to budeme určitě dobře připraveni.

   Trenér o Petrovi: Vím, že to bude číst, ale přesto: V klubu máme ve všech kategoriích aktuálně velmi šikovné gólmany a Petr je jedním z nich.  Je to opravdu pracovitý a skromný kluk, poznal jsem to hned na letním soustředění ve Vstiši. Je talentovaný, má to tzv. od Boha.  Navíc se chce pořád zlepšovat a to je jeho velké plus. Důležitá je podpora z domova a tu má také. Teď už je to jen na něm a na našem týmu - včetně nás trenérů.... (Šle)

 

 

 

 

Z nedaleké obce Vstiš  to má do Snack arény, co by kamenem dohodil, odchovanec třemošenského ledního hokeje, nyní se z něj stává pilíř zadních řad dobřanského dorostu, ale i mužského kádru v 1.NHBL, dorost vede aktuálně do bojů v extralize  jako kapitán a na nynějších výsledcích má lví podíl. Skromný a poctivý dříč ve šnečím táboře. Na pár vět odpovídá pro klubový web Pavel  Görges alias  vstišský  ,,Ramadel Palcao“.

 

Jak jsi vlastně s hokejbalem začal?

Do Dobřan jsem se dostal někdy zhruba před pěti lety  přes malého ,,Šlehyho“, mého spoluhráče z tehdejší třemošenské hokejové kabiny. Přišel jsem si to vyzkoušet a docela mě to chytlo, byla tu dobrá parta a hokejbal mě bavil a baví.  Mamina byla ze začátku proti, ale já si prosadil svou  a už jsem tu zůstal a jsem tu spokojený.

 

Co ty a lední hokej?

S hokejem jsem skončil před dvěma lety v Klatovech, moc mne to tenkrát nebavilo, změnil jsem třemošenský dres a  dojížděl  od nás do Klatov. V té době jsem se i rozhodoval, co a jak budu dělat dál a nakonec jsem dal  přednost dobřanskému hokejbalu. A nelituju.

 

Jak bys zhodnotil lonskou sezonu?

Jsme už dlouho společně při sobě, to je plus, projevila se souhra, měli jsme dobrou přípravu a kvalitní tréninky v sezóně. Když jsme si to všechno dali dohromady, bylo to jednodušší. Vytvořila se tu skvělá parta mezi hráči, ale i lidmi, kteří se o nás postatarali. Táta byl v minulosti zápasník a také se mu tady líbí. Dělal nám řidiče dodávky s báglama a maséra (kustoda), prostě se to sešlo... (smích)  Všichni jsme šli za společným cílem.

 

Ty a reprezentace?

Byl jsem na dvou kempech ČR U-18, beru to jako zkušenost a odměnu.  Makám na sobě a v klubu dál, snažím se pravidelně třikrát v týdnu trénovat, no a uvidíme...

 

Letos hraješ pravidelně v kádru mužů, porovnej úroveň  extraligy dorostu a 1.NHBL mužů?

,,Národka“ je taková techničtější, hraje tam spousta zkušených hráčů, kteří u toho hodně přemýšlejí. Jsou určitě i silově vybavení. V dorostu si myslím, že je více soubojů, ale také vzniká více chyb...., něco jako hloupých – zbytečných.

 

Prozraď cíle do letošní sezony.

Při to všem bych si chtěl především stíhat školní povinnosti. Co se týká sportu, pak s dorostem zvládnout play - off a zkusit útok na bednu, i když to bude těžké. Je nás tady mezi Šneky hodně hráčů mladších.  A mezi muži odehrát co nejvíce zápasů. Tam se pořád učíme, prostě je to taková klubová rodina. Pořád hrajeme a to je dobře.

 

Jak dopadnou Šneci o víkendu na východě Čech s dorostem?

Půjdem zase do práce... (smích).  Ne vážně, máknem a uvidíme.. Tady se nic nevypouští.

FOTO : Pavel před tr.jednotkou

 

 

 

Na 1.kolo NHBL mužů zve fanoušky dobřanský hráč, odchovanec plzeňských hokejových tříd a nedávný MISTR ČR v hokejbalu v kategorii mladšího dorostu - Lukáš Kopta...

Stíháš ještě lední hokej?                                                                                                        Ne, mojí prioritou je teď pouze hokejbal....                                                                      Co tě zaválo do Snackarény v Dobřanech, když na hokejbalovou halu do Plzně to máš, co bys kamenem dohodil?                                                                                                   Určitě dobrá parta, takové domácí zázemí, navíc s některými kamarády jsem hrál hokej, např. malej Šlehy (smích..)                                                                                                  Jak bys hodnotil loňskou pro Dobřany velmi úspěšnou sezónu?                                    Určitě kladně, protože jsme získali titul, dařilo se nám a byla tu a doufám, že bude pořád dobrá parta a taková příjemná atmosféra.                                                                            Jaký vnímáš rozdíl mezi dorosteneckým a mužským  hokejbalem?                              V dorostu je na všechno víc času, dá se využít hodně technika hole, atd. V mužích hraje velkou roli síla a rychlost jednotlivců.                                                                            Jaká byla letní příprava v tvém podání?                                                                             Ze začátku jsem trochu relaxoval, ale potom na sobě poctivě makal, buď sám nebo s týmem.                                                                                                                        Můžeš prozradit tvé cíle do letošní sezóny, kde bys měl bojovat opět na dvou frontách, jak mezi muži, tak v dorostu?                                                                                              Chtěl bych to zvládnout všechno, tedy i studium na střední škole.                                      Tvůj starší bratr působí úspěšně v ledním hokeji (naposledy mezi juniory v soutěži OHL v Kanadě), myslíš si, že posílí Šneky třeba už v jarní části a rozšíří tak rodinné dvojice v našem klubu?                                                                                                               Určitě s ním zkusím promluvit, moc by nám třeba v play off pomohl a taky byh si s ním rád zahrál ve stejném dresu, uvidíme.....                                                                            Jak to vidíš zítra se Strašecím v NÁRODCE mužů?                                                      Jsme mladý tým, doplněný pár mazákama, budeme makat, to je jasný. Chceme vyhrát.

,,Lukyna" je týmový hráč, velmi ,,platnej" a hlavně ,,dobrej a slušnej" kluk, říká o něm nejen Fergii st.

 

Nastoupil v kategorii starších žáků ve šnečích dresu na jarní část coby posila z ledního hokeje, svými  poctivými a velmi dobrými výkony okamžitě upoutal a posunul se do bojů play-off mezi dorostenecké MISTRY ČR, aby si vyzkoušel v Č.Budějovicích i dres seniorský a jako bonus i reprezentační. Krátký rozhovor pro klubový web poskytl odchovanec domažlického hokeje, který letos hrál také lední hokej v Klatovech, ale především reprezentoval šnečí barvy, řeč je o teprve 15-letém Miroslavu Vísnerovi

Jaké vnímáš rozdíly mezi hokejem a hokejbalem? Tak první je, že při hokejbale se běhá, a tak je zapotřebí pořádná fyzička. Taky se mi úplně nedaří zvyknout si na asfalt, ale postupem času se to podá. Další důležitý rozdíl je, že v hokejbale se hodně často používají ruce a nohy na sklepávání míčků. V hokeji se to používá taky na zkrocení puku, ale ne tolik.
Zkus porovnat žákovský a dorostenecký hokejbal? Určitě je dorostenecký hokejbal o proti žákovskému  rychlejší, víc se u toho přemýšlí a hraje se v něm i víc do těla. V žákovském si myslím, že je hodně prostoru a času něco vymyslet.
Vím, že umíš zahrát v útoku i v obraně, přesto - na kterém postu se cítíš lépe? Mně je to celkem jedno, já jsem taková velká hračka a baví mě si hrát se soupeřem, ale v obraně je to celkem risk, myslím si, že dokážu dát i gól, ale zase na druhou stranu se nebojím hrát i tvrdě do těla, takže jsem spíš takový univerzál. Hlavně ale hraju pro tým a samozřejmě, kam mě trenér postaví.
O minulém víkendu si okusil dokonce mužskou kategorii na turnaji v Č.Budějovicích, co bys k tomu řekl? Na začátku jsem byl nasazen do obrany se zkušeným obráncem D.Kováříkem starším, ale i tak se mi tam nedařilo. Jednak proto, že se hrálo na asfaltu, na který ještě nejsem moc zvyklý a taky to byla moje premiéra za muže, takže jsem se musel otrkat. Po druhým zápase turnaje jsem byl nasazen do útoku a to bylo pro mě lepší, hned v prvním zápase v útoku se mi podařilo dát za muže první gól po krásné přihrávce Vaška Šlehofera ml.
Můžeš celkově zhodnotit půlroční působení ve šnečích barvách? Určitě  to byla zatím krásná a nezapomenutelná štace, o který se mi ani nezdálo. Se staršíma žákama jsme se málem probojovali i do Kyjova, na to - jaký  jsme měli mladý kádr,  tak fungoval na vysoké úrovni, nakonec nám chyběly zbytečně ztracené body, moc jsme do Kyjova chtěli, ale asi to tak mělo být. Pak přišlo play-off dorostenců, ve kterém jsem si taky zahrál, ale škoda, že jsem nemohl jet s týmem do Kladna na utkání ve finálové serii, kde kluci vyhráli titul extraligy mladšího dorostu,  byl jsem totiž se školou v Anglii. Pak jsem  měl to štěstí a dostal jsem důvěru si zahrát na již  zmiňovaném turnaji mužů, prostě nádherný půlrok, prožitý s dobřanským týmem.
Díky výkonům, které odvádíš, jsi i v širším výběru ČR U16, jaké máš tedy další hokejbalové cíle? Tak cíle si nekladu zas nějaké příliš vysoké, mně zatím stačí, když si můžu zahrát dobrý hokejbal v klubu, kterýmu jsem vděčný za to, jaké šance zde dostávám. Přes léto potrénujeme a uvidíme, už se hodně těším na novou sezónu.

Míra Vísner  na turnaji  Hoffman cup 2   v Č.B. v utkání s Mostem.

 

Spoluhráči ze dvou týmů aneb souhra  na  MS juniorů v Písku a v extr. MD                        Krátký rozhovor poskytli pro klubový web  kluci-Šneci Adam Bárta a Václav Šlehofer ml. 

Jak vzpomínáte s odstupem času na mládežnický světový šampionát v Písku, kde jste působili v českém reprezentačním výběru  kategorie U-16?                                                                                     Adam: Byl to pro mě zážitek a rád bych si to zopakoval (smích).                                                                                                                  Šlehy: Až na kluky z Izraele měly zápasy slušnou úroveň, škoda, že jsme neurvali zlato.  

Oba jste se potkali opět v jednom dresu - tentokrát v dobřanském, můžete situaci nastínit?       Adam:Loni jsem hrál extraligu za Kovo Praha, i když bydlím v Českých Budějovicích. Na MS v Písku jsme se domluvili se Šlehym, že bych to zkusil v Dobřanech, no a klaplo to (smích)                                                                                                                                    Šlehy: Tak nějak jsme si rozuměli na píseckém MS, tam jsem se zeptal Bártiče, jestli by letos nechtěl hrát za Šneky, protože         v Č.Budějovicích extraligu MD neměli ani letos.                                                                                       

Jak se Vám líbí v dobřanských barvách?                                                                                                                                        Adam: Jsem tu hodně spokojen, je tu výborná parta a daří se nám i herně. Základní část byla bez ztráty bodu, to je taky dobrý.          Šlehy: Hraju tady od mladších žáčků a můžu i porovnat s ledním hokejem. Je tu hlavně dobrá parta, která se začala tvořit už od Mistrovství republiky ml.žáků v Karviné, kam jsme tenkrát postoupili. Brali jsme to jako Mistrovství světa (smích).                    

Vrátíme se zpět k extralize MD, porovnejte základní část a play off?                                                     Adam: Už jsem řekl, základní část jsme vyhráli bez ztráty bodíku, ne všechno jsem odehrál, přece jen se to v sezóně hraje jinak než v play off, navíc jsem ještě nastupoval  za muže Pedagogu Č.Budějovic.  V play off je to už jiné, týmy se na nás připravují, nikdo nechce prohrát, ale ani my!                                                                                                                                                                         Šlehy: V play off jsme chtěli potvrdit výkony ze základní části a to je vždycky těžký.  Myslím, že se nám to ale daří, akorát v Brně jsme vyhořeli střelecky. Míčky nám lítali všemožnými směry jen ne do branky, to bylo fakt neskutečný, co jsme dokázali zahodit. Domácí hráli v jiném složení než v zkl. části a měli výborný tým, Kochy (F.Koch) čapal, fakt těžký. Přesto jsme v součtu všech utkání porazili Brňáky s Jihlavou 5-2 na zápasy. Ani Hradec nebyl snadný soupeř, pořád musíte vyhrát tři zápasy a hrajete od nuly.                                     

Jak vidíte finále a co říkate na Kladno?                                                                                                          Adam: V základní části jsem si zrovna s Kladnem moc nezahrál. Doma jsem byl vyloučen za faul... a na Kladně jsem chyběl. O to víc se na tyhle zápasy těším, věřím, že titul bude náš !                                                                                                                                Šlehy: Tak na tyhle zápasy se těším nejvíc, většina z nás hrála  letos dost těžkých duelů i mezi muži,  bude to hodně náročný. Uvidíme, co předvede Kladno. V sezóně jsme je dvakrát přehráli, navíc na Kladně jsme nebyli kompletní. Chceme titul, to je jasný, máme lepší tým.   Děkuji za rozhovor. (Šle)                                                                                                                                                         

(Na snímcích s číslem 82 Adam Bárta a s číslem 44 Václav Šlehofer)    

                                                                                                                                                                                                                

TOPlist